Na shledanou, milí deváťáci...
Poslední červnový týden není u nás ve škole jen ve znamení pedagogických rad, úklidu a chystání tříd na prázdniny. Je to také čas rozloučení s našimi deváťáky – dojemný okamžik, kdy se deváté ročníky loučí se základní školou a vším, co k ní patří.
Rozlučka je určena pouze pro žáky devátých tříd, zaměstnance školy a vedení obce. Každý rok si ji třídy připravují podle svého, ale jedno zůstává vždy stejné: slavnostní atmosféra, vzpomínky a slzy dojetí.
Ráda bych vás nechala nahlédnout do rozlučky ročníku 2015–2024. Jak jsme ji připravili a co všechno obnášela?
Přípravy
Ve školním roce 2023/2024 jsme se loučili se dvěma devátými třídami, takže jsme uspořádali několik společných organizačních schůzek.
Po přijímacích zkouškách už bývá času o něco víc a navíc – je to jedna z posledních příležitostí, jak deváťáky přimět k nějaké společné činnosti:)
Pozvánky
První krok? Pozvánky!
Zvali jsme celou školu, zaměstnance i bývalé učitele, kteří už sice neučí, ale zanechali v dětech stopu. A pak už se pustili do návrhů – u nás byl motiv jasný hned od začátku (a jeho význam se brzy dozvíte).
Moderátoři
Moderátoři jsou páteří celé slavnosti. Vybrali jsme jednoho mluvčího z každé třídy – vyšlo to tentokrát na dva chlapce. Celým programem provázeli, představovali jednotlivé žáky a četli, kam se kdo dostal na střední školu.
Hudba
Hudba měla být citlivá, osobní a něčím výjimečná.
9.A si vybrala píseň Zakázané uvolnění od Michala Hrůzy – provázela je prý celým druhým stupněm.
S 9.B jsme společně zvolili Kapradí od Chinaski.
Obě písně jsme nacvičili a živě doprovodili na kytaru – hrála jsem já, kolegyně (učitelka matematiky) a také sedmačka, která se letos dostala na víceleté gymnázium. Byla to tak trochu i její rozlučka.
Dárek pro hosty
Dlouho jsme si lámali hlavu s tím, co letos dát hostům jako vzpomínku.
Chtěli jsme něco jiného než tradiční květiny – něco trvalejšího, ale přesto jednoduchého a osobního.
Nakonec jsme koupili obyčejné plátěné tašky, na které jsme ručně nakreslili motiv kapradí (podle zmíněné písně) a do rohu připsali „9.A/B 2015–2024“. Výsledek? Minimalistický, ale milý – a hlavně použitelný.
Květiny jsme věnovali jen paní ředitelce a paní zástupkyni jako poděkování.
Proslovy
Nechyběly samozřejmě slavnostní proslovy. Nejprve vystoupili paní ředitelka a pan starosta, následně zástupci obou tříd.
Výhodou bylo, že druhá třídní učitelka je češtinářka – proslovy s žáky připravila během posledních hodin češtiny.
Děti shrnuly své devítileté působení ve škole, zavzpomínaly na své třídní učitele i důležité momenty. A nutno říct – bylo to vtipné a dojemné.
Vzpomínky v obrazech
Každá třída si připravila svou prezentaci – slideshow nebo video z fotografií, které se za devět let nastřádaly.
U těchto vzpomínkových pasáží málokdy zůstane oko suché. A letos tomu nebylo jinak.
Navíc jsme pozvali i bývalé spolužáky, kteří během let z tříd odešli. A potěšilo nás, že pár jich i dorazilo.
Dress code a občerstvení
Na rozlučku se deváťáci oblékají slavnostně – dívky přicházejí v krásných šatech, chlapci v košilích a často i sakách.
Moc mě potěšilo, že i někteří zaměstnanci školy se oblékli slavnostně – dodalo to celé akci ještě větší vážnost.
Občerstvení zajišťují sami žáci – nosí sladké i slané dobroty z domova. Bylo toho zase tak moc, že jsme to ještě do konce týdne dojídali:)
Tečka za jednou kapitolou
Rozlučka se, myslím, opravdu povedla. Byla osobní, milá, dojemná. Důstojné rozloučení s dětmi, které jsme měli možnost poznávat a vést tolik let.
Loučení nikdy není snadné – ale pokud má probíhat, pak právě takhle.
A co vaše rozlučka?
Vzpomínáte si na tu svou? Byla veselá, dojemná nebo třeba trochu bláznivá? Napište mi do komentářů – moc ráda si přečtu, jaké byly ty vaše konce školních kapitol.
